Prague Death Mass III - III.

Prague Death Mass III

III.

Třetího dne, kupodivu, nemám nic naplánováno. Tedy přece jen něco, den pro sebe, který znamená odpočinek a tak jsem po ranních nezbytnostech, jako je hygiena, zakotvil zpátky v poněkud měkkém pelechu a při poslechu zcela odlišné hudby, než kterou konzumuji už od čtvrtka, přemítal, co asi přinese dnešek. Z pelechu jsem vypadl až někdy kolem dvanácté, poté, co jsem se probral z „přemítání“. Dal jsem oběd, tentokrát v čínském stylu a jen tak si následně vyrazil na skutečné pivo. Objevil jsem velmi zajímavý podnik, kde lidé konzumovali prazvláštní potraviny bez živočišných složek, ale také únětické pivo. Takhle dobrou, vyváženou a příjemnou 10° jsem nepil celou věčnost. Možná je to tím, že se nízko stupňovým pivům cíleně vyhýbám, anebo mi prostě a jednoduše chutnala. Srovnávat tenhle poklad s tím, co se točí ve Futuru je stejně ABSUrdní, jako srovnávat ABSU s čímkoliv, co se odehrálo včera a předevčírem a co se odehraje dnes. Pojďme na to.

Roli otevírací bandy přiřkli pořadatelé pro dnešek ryze death metalové smečce SHEOL. Jak jde death metal spíše okolo mě, vůbec nic jsem nečekal. Něco tak banálního mě absolutně nemohlo rozhodit, a ejhle… Bezpochyby další z příjemných překvapení. Produkce téhle britské formace měla obrovské koule a kromě nich i hlavu a patu. Výkony strhující napříč celou bandou, ale přece jen z toho všeho vyčníval Abdiasův hrdelní projev. Krutý a neúprosný, přesto srozumitelný. Obrovská chvála pořadatelům, za tuhle smečku a vůbec za dobrou ruku při výběru hudebníků, kteří otvírali jednotlivé dny festivalu. Ani jednou z toho nebyl průser a SHEOL z toho všeho vyšli úplně nejlépe.

Belgičtí LVTHN představili svou letošní desku „Eradication of Nescience“, vlastně dlouhohrající debut. A nezačali vůbec špatně, chvílemi mě to i zaujalo. Nevím proč, ale v úvodu vystoupení na mě dýchl snad duch Dissection. Možná jsem něco vycítil z hudby, možná na mě působilo holohlavé vzezření ukrutníků na jevišti, možná kombinace obého. Časem se ale duch vytratil, a LVTHN do nás vrhali jednu death/blackovou smršť za druhou, až to bylo pořád stejné a začalo to neuvěřitelně nudit. Tedy až do samotného závěru vystoupení, který jsem vyhlížel opravdu s nadšením. To pánové vypálili cover od Katharsis. To byla úplně jiná jízda. Styl kapely je sice ve všech pramenech uváděn jako black metal, ale fakt jsem o tom celou dobu jejich setu pochyboval.

Premiéra WHOREDOM RIFE dopadla z mého pohledu dobře. V prvním songu se objevily problémy se zvukem a tak se mistři na pódiu trochu hledali, vše se zlomilo až se sólem, ze kterého mi skutečně spadla brada. A následoval opravdu Nidrosian Black Metal, kterým se kapela na svých stránkách až okatě ohání, jak se patří. Zejména nástupy jednotlivých kompozic byly pravé a skutečné BM pily o síle několika stovek kilotun. Připouštím, že jsem na pořádný black metal, který mi urve palici, čekal dva dny a kousek a ono se vyplatilo. Tenhle set mi sedl jak pěst na oko. Dočkal jsem se. Jediné, co mě dost překvapilo, byla vcelku slabá odezva publika, zvlášť když si uvědomíte, co jsem psal o prvním dnu, kdy šlo mini CD/mimi LP WHOREDOM RIFE na dračku. Některým nevoněl zvuk, no podle mě to bylo volbou místa, já ho ve třetí řadě vlevo vnímal jako solidní.

„Mrtvej“ bubeník je prostě kurva, se kterou musíte umět hrát. Kurva, která by mohla pomoci v industriálním vyznění švédských DIABOLICUM. Žel tady se to vůbec nepovedlo. Pytel sypaných brambor v kombinaci s přeřvanými nástroji jsem vydržel poslouchat dvě skladby a pak se posunul za zeď na balkónek ve snaze uchránit uši před pohromou ne nepodobnou čtvrtečnímu zážitku při poslechu 20:11. Přestože industriálky a samply nezněly vůbec špatně, shledávám vystoupení DIABOLICUM jako jedno z vůbec nejhorších v celém programu Prague Death Mass III.

 Dejme si tedy něco jinějšího, něco blitek, death metalové zatuchlosti, špetku blackové špíny. To vše smíchané s hovny v kanálech a doprovázené zvukem spojeným s vyprazdňováním střev. Na tuhle kapelu někteří jedinci přišli a jen a jen na ní – ARCHGOAT. Finové do všech těch radovánek vtrhli jak uragán a chrlili svůj hnus do publika v mocných dávkách. Zpočátku rychle, první skladbu jsem nerozeznal, ale následovala ji „Lord of the Void“ z první řadovky „Whore of Bethlehem“ a už tady bylo patrné, že zvuk je ten nejlepší, jaký si můžou tihle finští ďáblové přát, totiž docela kanální. Pak se zpomalilo a zase na mě dýchl ten odér černé lávy a zobal jsem ARCHGOAT z ruky, stejně jako všichni ostatní. To, že má kapela hodně za sebou se pozná i na zkušenosti a vyzrálosti třeba při sestavení setlistu. I přes všechny zmiňované lahůdky mělo to vystoupení řád a spád a všeho dosti úměrně dávkováno bylo. Blitka, neblitka! Vystoupení, které se nachází na opačném pólu, než předchozí, utíkalo rychle a tak přišel závěr s „Hammer of Satan“ a pro dnešek konec veškerého hnusu. Docela chápu, že si lidi vyřvávali přídavek a ten nepřišel, protože časový harmonogram celé téhle nesvatosti, která po tři dny přikovává metalové maniaky do kaple zla, byl pro kapely svatý.

 

Potenciál znovu mne uvrhnout do propastí temnoty měli DARK SONORITY. Hlavou mi probleskla myšlenka na včerejší vystoupení Irkallian Oracle, jen jsem si říkal, co jako chtějí ve svém setu odehrát, když mají na kontě jediné EP „Kaosrequiem“, když jsem si uvědomil, že jde o pohrobka Kaosritual, vystoupení končilo. Samozřejmě pánové odehráli EP, přidaly dvě skladby z chystané dlouhohrající desky a navrch přidali „Djevelpakt og trolldomsmakt“ coby cover své vlastní tvorby. J Na pódiu se odehrával čirý minimalismus, který vystoupení svědčil, přítmí příjemně dokreslovalo auru tajemna vyvolávanou jak dekoracemi, tak samotnými DARK SONORITY. Kapela beztvará působila až anonymním dojmem, což naštěstí neplatilo o muzice. Oči mi pak často sjížděly na siluetu frontmana Brixe, jenž neustále prováděl magická gesta svými mohutnými pažemi a umocňoval tak atmosféru nezemských litanií, jež doléhaly k mým nebohým uším. Všechno to bylo mistrně propojené a já na chvíli spatřil v Brixovi pravého Mendéského kozla. Temné, temné a vzrušující. Mimochodem kapela až tak anonymní nebyla, basu drtil Wraath, kterého jsme měli možnost spatřit už včera. DARK SONORITY do mě zaseli skutečnou temnotu, ale mráz do mé zčernalé duše, tak jako včera Irkallian Oracle, ne, čímž nechci ale jejich výkon nijak snižovat. Prozatímní TOP show dnešní noci.

ABSU! Nejočekávanější vystoupení celého festivalu, které fakt stálo za to. Troufám si tvrdit, že kdybych měl cenu vstupenky zaplatit jen za tyto naprosto šílené Amíky, udělám to. A po tomhle setu bych to udělal znovu a znovu. Vystoupení amerických veteránů by potřebovalo samostatnou kategorii, neboť, ať už jsem mluvil v superlativech o Sinmara, Irkallian Oracle, Helheim a dalších, tohle všechna ta velká jména smazalo a zadupalo totálně do země. ABSU jsou nositeli stylu zvaného thrash-black a jsou v branži nejlepší. Co se vlastně odehrávalo na pódiu tak zajímavého? Tak předně z něj nelétala žádná krev, zvratky a podobné nejapnosti. To co mířilo do publika, byla čirá energie vyvolaná běsněním všech živlů dohromady. Výrazně tomu přispíval zvuk - dokonale opracovaný křišťál. Pokud zvukaři v příležitostném rozhovoru mluvili o tom, že zvuk je odvislý od profesionality kapely, je naprosto jasné, kdo jim dal za pravdu. Proscriptor usazen nad tím vším jako sumerský bůh na trůnu diktoval vše nejen svým dokonalým bubenickým uměním, ale i proslovy mezi jednotlivými kompozicemi. Samozřejmě také zpěvem, plným několika rejstříky. Dole mu pak zdatně sekundovali jako dva šílení veleknězi Ezezu a Vis Crom. To, co lezlo z repráků, byl mytologický epický metal ve své nejskvělejší formě. Vystoupení legendy z USA bylo také jediné, které obsahovalo krátkou přestávku, kdy se z boha stal démon sestoupivší na zem. Ano to Proscriptor přišel odeřvat a odječet druhou polovinu setu dopředu co nejblíž publiku a byl snad ještě šílenější, než za bicí soupravou. Jo a stejně jako jeho spoluhráči se opravdu náležitě hýbal. Myslím, že něco podobného se dá zažít jen jednou. Byl jsem u toho a jsem opravdu šťastný. V zásadě se s vystoupením ABSU nedá srovnávat vůbec nic, co ve třech dnech můj zrak uzřel a sluch vyslechl. Absolutorium!

Závěr měli obstarat ABYSMAL GRIEF, což je spolek, který se mezi ta všechna zvěrstva vůbec nehodil, a tak mu připadlo tohle čestné místo. Upřímně jsem doufal, že davy černých těl prořídnou a vzduch bude čistší a vedro pomine. Nestalo se. Poslední kapela celého Prague Death Mass III byla pro mnohé příliš velkým lákadlem. Hororový doom metal je zapeklitá věc, ovšem v podání Italů získává úplně jiný rozměr, který jasně rýsoval frontman-klávesista Labes C. Necrothytus a hodně mu v tom pomáhal skvělý zvuk, který se snad zázrakem přenesl z předchozího vystoupení. ABYSMAL GRIEF zněli jak skvěle vyladěný orchestr. Samozřejmě důležitou roli hrály klávesové podkresy a pak epično. Italskou krev kapela nezapřela, a ač nešlo o plnohodnotné symfonické skladby, esence starých mistrů klasické hudby v tom byla jasně přítomna. Čekal jsem, že tečka za festivalem bude kvalitní, avšak na konci bych se nebál použít slova excelentní. Lepší kapelu na závěr zkrátka zvolit nešlo. 

Tak vlastně ani nevím, jestli mám závěrem něco řešit. Každá akce má své mouchy, tu se nepovede zvuk, tam se semele nějaké extempore, rvačka, co já vím. Seru na to!
Sluší se poděkovat pořadatelům za příkladné dodržování časového plánu, sluší se jim poděkovat za to, že vůbec takto elitní festival dokázali zorganizovat a za to, že jsem mohl být jeho součástí. Nesluší se závidět jiným, že stihli i předchozí ročníky a já na nich nebyl. O to víc se cítím poctěn, že jsem byl hostem alespoň definitivně posledního zářezu na kosišti kosy zvící PRAGUE DEATH MASS. Amen.